Jak bylo Stonehenge postaveno?
Odpověď na otázku položenou v titulku je jednoduchá: To nevíme. Existují různé teorie a spousta názorů na to, jak vlastně byly největší kameny Stonehenge na místo stavby z Walesu dopraveny, ale u žádného z těchto konceptů dosud nepanuje všeobecná shoda. Díky částečně vykonanému pokusu se však nejoblíbenější tradovanou teorií stala ta se sáněmi a přepravou po vodě.
První praktický test
V roce 2001 vyzkoušeli
dobrovolníci naložit na dřevěné sáně velký kamenný blok, který
s velkými obtížemi táhli několik mil až do přístavu využívajíc
přitom i moderních cest a jiných moderních prostředků, aby snížili
tření. Když však byl kámen dopraven na repliku prehistorické lodi, potopil
se ještě před dosažením Bristolského kanálu v Milfordském
přístavu.
Na chvíli byla tedy možnost lodní přepravy zavržena, ale v odborném tisku se objevil článek, jak by přece jen mohly být velké kamenné bloky po moři přepravovány – pokud by byly uvázány pod lodí (nebo skupinou lodí), voda by je do značné míry nadlehčovala a zároveň by byl vyřešen problém se stabilitou lodí.
Pro vztyčení kamenů pak mohly být použity jednoduchá dřevěná stavební „áčka“ (tzv. kozy), přes která byly nataženy provazy, za něž tahaly velké skupiny lidí a kameny tak zvedaly do svislé polohy. Bloky položené vertikálně zase mohly být podobným způsobem vytaženy na speciální dřevěné rampy a z nich „přešoupnuty“ na svislé kameny.
Geniální jednoduchost Wally Wallingtona
Všechny teoretiky věnující se stavbě Stonehenge však zastiňuje britský amatérský vědec Wally Wallington, který v roce 2003 veřejnosti předvedl velmi jednoduchou techniku, jak by celý Stonehenge mohl s tehdy dostupnými materiály postavit pouze jeden člověk (samozřejmě dostatečně inteligentní a zručný se dřevem). Video představující jeho techniky můžete vidět na Youtube.
Při použití složitějších metod stavby s pomocí tehdejších nástrojů bylo odhadnuto potřebné množství lidské práce na:
Fáze I. – 11 000 člověko-hodin
(460 člověko-dní)
Fáze II. – 360 000 člověko-hodin
(15 000 člověko-dní / 41 člověko-let)
Fáze III. – 1,75 milionů člověko-hodin
(73 000 člověko-dní / 200 člověko-let)
Opracování kamenů – 20 milionů člověko-hodin
(830 000 člověko-dní / 2300 člověko-let)
(Člověko-hodina je množství práce vykonané jedním průměrným
pracovníkem za jednu hodinu.)
Použití technik, které navrhuje Wally Wallington by jistě práci na Stonehenge velmi ulehčilo, ale stále by na konstrukci Stonehenge bylo potřeba obrovské množství lidí. To určitě svědčí o pokročilé sociální organizaci a velmi silné vůli tento monument dokončit.
Alternativní pohledy
Sláva Stonehenge nepochází pouze z jeho archeologického významu, ale také z jeho efektu na návštěvníky, který Christopher Chippindale popsal jako „fyzické pocítění místa“ – tedy něco, co překračuje racionální a vědecký pohled na tuto stavbu.
Díky tomu i mnoha jiným událostem se vyrojila spousta dalších teorií nejen o tom, jak bylo Stonehenge postaveno, ale také kým a proč.
Někteří vyznavači tajemna tvrdí, že kameny byly na místo přepraveny nadpřirozenými silami překračujícími chápání většiny z nás, jiní preferují možnost vybudování kamenného kruhu pomocí technologie vyspělé civilizace ze zaniklého kontinentu Atlantida.
Zřejmě nejvíce zpopularizovanou alternativní teorií je však ta od Ericha Von Danikena, která spojuje většinu známých megalitických staveb s mimozemskými návštěvníky (paleoastronauty).
Tyto teorie do určité míry podporuje existence tzv. ley lines (přímek spojujících vždy hned několik historicky významných míst). Jejich existenci široké veřejnosti prezentoval Alfred Watkins před téměř stoletím a jejich zastánci se dosud přou se skeptiky, zda jde o pouhou matematickou nutnost či ne. Ať je pravda jakákoliv, je skutečností, že Stonehenge procházejí tyto ley line hned tři.
Fáze stavby Stonehenge podrobně »
Prozkoumejte tajemství stavby pyramid.